18.-28.2.1999 - ONŠOVICE Šumava
18.2.1999 - zimní výcvikový tábor pro lavinářské psy
ONŠOVICE ( Vacov - Čkyně )
Po ročním půstu všech táborových akcí, z důvodu mého těhotenství, jsem se opět vypravila a to se svým čerstvě narozeným synem do zimního tábora na Šumavě, pod vedením Zdického předsedy a hlavního výcvikáře klubu. Nebyla jsem si stoprocentně jista, zda mé rozhodnutí a bivakování s půlročním capartem, kočárem a psem je to pravé na hory, neboť jiní pejskaři sebou brali jen lyže a hafany.
Již za pár hodin se mé obavy naplnily a já pochopila, že tato akce nebude tou pravou terapií na odpočinek a psychiku.
Sněhu v níže posazené vesnici, kde jsme byli ubytováni, bylo opravdu pomálu. Taková městská čvachtanice! Kočár i Jessie byly za pár minut jako prase. Já utahaná, neustálým okřikováním své feny, vláčením se s kočárem, který měl kolečka nabalená zmrzlým sněhovým blátem.Neni snad divu, že jsem byla brzy vzteky celá bez sebe.Opravdu mi začínal náročný zimní výcvikářský pobyt na Šumavě.
Myslím, že všem účastníkům tohoto kurzu se zájezd, ale velice líbil. Nejen kvůli vykonaným záchranářským zkouškám. Ale i přepychovému výcviku na lyžích. Každé ráno, beze mě,mého synka Tomáše a fenky Jessie, si užívali metrového sněhu na vrcholcích šumavských hor. Vyjížděli auty na zasněžené vrcholky, aby natrénovali záchranářské, lyžařské zkoušky. Ty se také všem povedly zdárně absolvovat. Byla to pěkná podívaná na klátící se psovody na lyžích a psy běžící ve stopě. Myslím, že za ten týden udělali všichni kus práce a dřina kterou museli projít ve výcviku se mému klouzání po blátě nedala přirovnat.
Tento tábor byl opravdu k nezapomenutí!!!
Šéf penzionu RELAX a jeho manželka nás ubytovali ve 3-4 lůžkových pokojích, kde s námi nocovali i psi. Nevím zda to byl dobrý nápad od majitelů, neboť kdo psa má tak ví, že občas nějaký ten chloupek ze srsti odpadne, a když trochu navlhne tak má svoji specifickou vůni, nelibě vonící pro NEpejskaře. Myslím,že to panu vedoucímu ( nazývali jsme ho "Krkovička") došlo hned následujícího dne po našem ubytování. A protože se s tím již nedalo nic dělat,snižoval nám alespoň dávky jídla a nabízel následující den to, co jsme v předchozím nedojedli. Neni proto divu, že to začalo mezi námi a vedením trochu skřípat.
Nás nadšence pro pejskařinu však nic neodradí ,a tak týden společného pobytu v extrémních podmínkách nás pro budoucnost jistě posílil, vyškolil a posunul o kus dále ve výcviku. Bylo zde i přes všechny strasti bezva.
Všem doporučuji tábor v zimě.
Ahoj příště!! - bylo přání všech zúčastněných kynologů.