Na tuto zkoušku jsem dlouho Fíbí připravovala. Trénovaly jsme každou chvilku, kdy čas dovolil. Fí poslušnost moc nemusí, a tak jsem cvičení rozfázovala, aby jí nepřišlo jako dril. Snažím se před zkouškami cca týden netrénovat, osvědčilo se mi u všech mých fen. Ale Fíbí je jiná, a tak den před zkouškou jsem si s ní jen tak chuťovkou zkusila aport přes překážku, kterou umí. Samo sebou se mi to vymstilo. Že jsem se na to nevykašlala, blesklo mi hlavou. Fíbí brnkla při zpátečním přeskoku zadní tlapkou o překážku, zakvikla a dopadla na zbylé tři tlapky s levou zadní pod paží. Věděla jsem, že je zle. V duchu jsem si nadávala. Bohu dík, po chvíli začala opět běhat po všech čtyřech a vypadalo, že je vše v pořádku....avšak zdání klame!
Sobotní ráno jsme se s panem rozhodčím Pružinou a čtyřmi stopaři sešli na známém Horoměřickém poli. My tady v okolí cvičáku moc terénů na výběr nemáme. Osení bylo, jako každý rok přerostlé, do výšky holínek. Byly čtyři stopy. Tři vlastní, moje cizí. Původně mi ji měla šlapat kamarádka z Říčan, která se však objížďkou zdržela. A tak v chaosu a stresu se nabídla Věrka, která už měla našláplou svoji, že mi ji našlape ona. Pan rozhodčí souhlasil a mně se ulevilo. Moc jí za to ještě jednou děkuji! Má nervozita se tím uklidnila. Po 30 minutách jsme šly stopu vypracovat. Jak jsem se již zmínila, terén opravdu úděsný. Fíbí je však mazák! Zabořila rypák u nášlapu do osení, odfrkla si jako kůň a záhy vyrazila kupředu. V duchu mi projela myšlenka, ať si hlavně nepořeže zabořený čumáček. Stvoly obilí byly narovnané jako vojáci, a jen zkušené oko poznalo, že tudy někdo prošel. Obilí se okamžitě uzavřelo a stopa se ztratila. Fí šlapala stopou krasopisně, jak jsem u ní zvyklá. Lomy vypracovala v tak hustém porostu na výbornou. Předměty, které jsem stěží mezi packama ve vysoké trávě viděla, zalehla předpisově. Ach, jak jsem na ni byla pyšná :-) Na druhém úseku po předmětu se na vteřinku zastavila, něco si ověřovala, myslela jsem si, že je na lomu, ale ona se zase rozešla. Ježíšííí, blesklo mi opět hlavou, kam to jde? Tiše jsem ji následovala. Asi se ztratila. Po pár krocích však bez sebemenšího zaváhání zalomila a já věděla, že je vše v pořádku. Při odhlašování mi pan rozhodčí potvrdil, že sám myslel, že je fena na lomu, neboť naší stopu přetínala stopa nejspíš od zvěře, kterou bylo vidět jen z jeho pohledu. Velice ji pochválil za perfektní práci a ohodnotil 98 body. Fíbí, i kdyby se ti ostatní oddíly nepodařily, jsi pro mě jednička!
Poslušností Fíbí proplula podle mého očekávání. Vytknuté nepřesnosti při chůzi bez vodítka, mohl být svižnější aport a bohužel se ukázalao i zranění předchozího dne u překážky s aportem. Fí si po přeskoku a dopadu oživila zranění předešlého dne a dopadla úplně stejně. Začala mi zvedat levou zadní. Áčko splnila, i vysílačku, ale nebylo to tak svěží, jak jindy umí. Nicméně bodově se pan rozhodčí shodl z rozhodčím loňským na IGP 1 a ohodnotil stejným počtem 84 bodů.
Obrany si Fí vykousala také obstojně. Trochu jsem se bála, aby jí nožka nezačala víc bolet a nemusely jsme odstoupit. Fíbí je však bojovnice, obrany má ráda, a tak si jen bohužel zkrátila cestu. Na dvě makety se mi vykašlala a mastila si to přímo na figuranta. Škoda, ale není se jí co divit, i když každý bodík by se hodil. Vyhodnotila si sama, že když jí bolí packa nebude zbytečně běhat sem-tam :-D. Kousání celkově hezké, bez těch dvou maket 81 bodů.
Zkoušky se Fíbince z mého pohledu povedly a jsem za ně ráda.
Krásná práce Fíbí, děkuji! Jsi moje holka šikovná....
