Můj ušáček Ferdík. Jeho odchod jsem už několik měsíců očekávala. Jeho tělíčko bylo v poslední době poseto bouličkami a v závěru jeho života mu přes letní měsíce vyrostla jedna veliká boule na bříšku. Ta před očima rostla až do velikosti většího pomeranče. Ferda se s ní statečně pasoval, ale dost mu bránila v klasickém hopsání.
Po deseti a půl letech našeho společného žití mu dotlouklo srdíčko, a já jen doufám, jestli existuje posmrtný život, že se konečně dočkal vytoužené svobody, kterou jsem mu ač nerada nemohla umožnit a dopřát!
Ferdíku, nikdy na tebe nezapomenu!!! Byl jsi členem rodiny, nebyl jsi jen - ZAJÍC POLNÍ.
