Poslední víkend v květnu jsme s pejskaři z našeho cvičáku vyrazili po několika letech na dvoudenní výlet do kraje K.H.Máchy - Starých Splavů.
Nacpaly jsme s Věrkou jejího na plyn žravého oře taškami, Douglasem s Easy a vyrazili na silnici. Vzali jsme to po staré na Mělník, neboť páteční podvečerem se vydat na dálnici by byla sebevražda. Cesta klimatizovaným autem byla příjemná, i když na silnici nám to ukazovalo 30'C. Příjezd do areálu chatek byl nejenom pro nás, jak jsme se později dozvěděli rozčarováním. V sezóně bychom sem určitě nikdy nejeli. Chatka na chatce! Naštěstí v tuto dobu byl areál obsazen jen asi z jedné třetiny, a tak se tu dalo být. Majitel nás ubytoval na konci řady, kde už nebyla taková migrace lidí, takže naše občasné zaštěkání psů je snad neobtěžovalo a oni neobtěžovali nás. Ve finále jsme byli všichni s místem bydlení spokojeni.
Po vybalení a ubytování vedly naše první kroky k večernímu jezeru. Svit a odraz měsíce na hladině vody bala úžasná podívaná. Chyběl tu jen vodník sedící na vrbě.....Stěží jsme naše nadržené hafany udrželi, aby si nešli zaplavat - "jen smočit packy!" zaveleli jsme! :-) Procházkou mezi borovicemi rostoucími z pískovce a mezi rašeliništěm jsme se vrátili k chatkám a poseděli u vínka s pamlsky až do jedné hodiny po půlnoci.
Druhý den jsme se vypravili procházkou podél rybníka do nedaleké vesnice Doksy. Ono v tom 30'C parnu se se psy jinam moc nedalo jít. Samo sebou byli nadšeni. Hlavně moje Easy. Vyhledávala vodu po čichu, aby tam byla první. Občas jsem se obávala, že mi uklouzne ze suché stráně skal. Cesta nebyla tak dlouhá, ale pro některé včetně mě ve vedru a zdravotního hendikepu oproti druhým dost náročná. Všichni jsme se opravdu rádi posadili v restauraci, občerstvili malinovkou a sezobli smažáček s přílohou. Psi vedle nás padli jako podťatí. Charles s Douglesem toho měli očividně opravdu plný packy! Dokonce i motorová myš Easy se ráda natáhla ve stínu slunečníku. Při tomto posezení pod deštníky a s orosenou sklenkou chladivého moku v ruce jsme se, až na malé vyjimky, které stejně našemu tlaku posléze podlehli, se domluvili, že cestu na zpět zpestříme jízdou vlakem. Dobře jsme to vymysleli!!! Cesta rychlíkem trvala sice cca 3 minutky, ale pomohla nám od vyčerpávající zpáteční cesty, která by nám určitě s našimi nacpanými pupíky trvala přes půl hodiny. Návrat do chatek vedl opět kolem vody, a tak následovalo opětné cachtání našich rozpustilých, chlupatých, čtyřnohých dětí, kteří se občas poškorpily. Hlavně moje Easy asi nepadla do oka stejně staré kníračce Britě, která se ji snažila každou chvili něco ostrého skrz náhubek zařvat do ucha - taková pavlačovka! Bohužel - narazila! Easy je fenka, která konflikty nevyhledává, nenapadá, ale nenechá si nic líbit! Natož, když pojala naší partu jako smečku a měla v plánu být naším vůdcem :-). Zde se opravdu otestovaly jejich náhubky :-). Myslím však, že hašteření braly obě fenky, jako zpestření vycházky.....Večerem jsme tentokrát tábornicky rozpálili oheň a na prutech, které nám obstaral z nedalekého křoví Dan opékali námi přivezené buřtíky. Byl to nostalgický zážitek, takové trempské posezení.
Den odjezdu byl poklidný. Tím, že byl areál poloprázdný a nebyl nátlak ze strany majitele na odevzdání klíčů od chatek. V klidu jsme nastrkali baťohy do aut a šli s chlupáči do míst, kde jsme byli den před tím se vykoupat. To byla paráda!
Tento parný víkend jsme ukončili, jak jinak než posezením na předzahrádce u pivního stánku, kde se mohli hafani vedle nás svalit. Zde jsme zhodnotili společně strávené dny. Zalitovali, že nebyla možnost terénu si někde v okolí vypracovat stopičky a nepředvedli si nějaké stopařské praktiky. V tomto vedru by však pravděpodobně dopadly katastrofálně, takže určitě dobře, že terény nebyly. Před cestou k domovu jsme se ještě posilnili něčím málo na zub, popřáli si šťastnou cestu a domluvili se na dalším společném výjezdu, který plánujeme na ZÁŘÍ do Zadní Třebáně! Už se moc těším!!!!
