Ostružno, kemp Sklář
15.05.2022 23:06
Tak jsme se dočkali!
Opět krásný víkend prožitý se psy a pejskaři. K dnešnímu dni je už bohužel, ale za námi. Tentokrát jsme to vzali do kempu nedoleko Jičína, Ostružno-Sklář. Měli jsme štěstí a v areálu jsme se nacházeli my a několik málo ubytovaných, takže zde byl naprostý klid.
Páteční cesta k Jičínu byla trochu náročná. Krásné, slunečné počasí pravděpodobně navnadilo celou Prahu, a ta se rozhodla vyrazit do přírody. Tím pádem se všechny výpadovky staly neprůjezdnými. Věrky auto má naštěstí dobrou klimatizaci, a tak naše posádka netrpěla vedrem. Woody zajištěný v kleci a Easy s Fí ležely vedle něho v kufru auta. Fíbí mi den před odjezdem začala hárat, a tak jsme s Věrkou čekaly, jak se bude Wooďan tvářit. Tvářil se dobře. Její dny byly v začátku, a tak si jí vůbec nevšímal. Zato stará fenka tropila celou cestu Prahou neplechu. Kňučela, pořád sebou mrskala, nemohla se uvelebit a byla nervózní. Došlo to tak daleko, že se snažila přes Woodyho klec přelézt k nám dopředu. Usoudily jsme, že se s ní něco děje a zastavily na parkovišti. Hned jak jsem holky vyndala z auta mastily si to do trávy, kde se v mžiku vyvenčily takovým stylem, že kdyby tuto nepříjemnost neudržely a hodily to v kufru byla by to kalamita. Nechci ani domejšlet! Cestou do cílové stanice jsme k vůli Easyčce ještě několikrát stavěly. Byla stále neklidná a snažila se jít ke mně. Dopadlo to tak, že jsem si ji vzala dopředu pod nohy, kde se uklidnila, srolovala pod sedačky a spokojeně nás šimrala ušima po lýtkách.
Příjezd všech byl naplánován tak, abychom stihli večeři. Ubytování bylo čisté, pohodlné a dobře situované, i kdyby zde byl nápor hostů. Večerní posezení se protáhlo. Druhý den jsme se vypravili na společný výlet do nedalekých Prachovských skal. Naši skupinu bych nazvala " klub invalidů". Vetšina z nás měla nějaký hendikep s pohybovým ústrojím. A tak naše kulhající skvadra si ulevovala a snažila si podle navigace najít pro všechny nejschůdnější trasu. Došli jsme k Prachovu, prošli se pod skalami a vrátili se k nedaleké hospůdce. Ve stínu slunečníků jsme si objednali něco dobrého k snědku. Sluníčko pálilo jako ďas. Psi sebou plácli u nás do stínu a vzali za vděk misku s čerstvou studenou vodou. Odpočinuli jsme si, najedli, zaplatili nemalé ceny a vyrazili zpět stejnou trasou do kempu. Procházeli jsme lukama, lesem i malou vesničkou. Parádní procházka. Psí holky se cestou několikrát skrz náhubky poštěkaly, ale žádné vážné neshody nikdy nenastaly. Wooďan, jako správný bodyguárd potyčku letěl vždy vyřešit. Je zajímavé, že se pokaždé postavil na stranu mých holek. No, je vidět, že jsou mu hodně blízké..... Po návratu byla polední pauza, která se protáhla, až do pozdního odpoledne. Sluníčko stále hřálo, a tak se nám nechtělo nic dělat. Až na večer jsme nedokázali nechat krásné terény na stopy ležet ladem, a tak jsme se šli po osení projít. Psi se předvedli vcelku dobře. A spokojenost na stopách byla na všech stranách. Tak, a jde se dělat ohníček, usoudili jsme. Buřty voněly, sliny se sbíhaly. Pivkem či vínem jsme je zálévaly. Prostě pohodička. Mastné pusy byly stále od ucha k uchu. Víkend se vydařil. Škoda, že to vždy, tak rychle uteče. Holky, všem díky a těším se na příště!
PS: Ve druhém areálu byli též pejskaři, ze ZKO Jaroměř. Chtěli jsme se s nimi seznámit, ale neměli zájem. Byli nějaký divný, vždy jsem si myslela, že lidé společných koníčků si mají co říct, ale opak je asi pravdou, stále se mi potvrzuje to, že je vše jen o lidech....a nebo, že bychom byly divné my Věrko? co myslíš.....?