Týn nad Vltavou
30.09.2015 08:10
Ve dnech 25.-28.září 2015 jsme prožily s mýma fenkama Easy a Daisy opravdu přepychový prodloužený víkend. Nejen že všechny dny hřálo sluníčko, jako by nemělo z prázdnin dost, ale parta která se sešla v kempu Rusalka byla opravdu luxusní!!!
Pejskaři a pejskařky převážně z domovského cvičáku Stromovka najeli do kempu s bezva náladou, i když mnozí si vystáli tříhodinovou kolonu na strakonické dálnici. Já jela se zkušenou a okolí znalou řidičkou Věrkou, takže jsme se dálnici vyhnuly a mašírovaly si to po okrskách Fittipaldiho rychlostí bez jakých koliv zádrhelů z dopravní špičky.
Chatky, které na nás čekaly v kempu byly skromné, taková "čtvrtá cenová", ale psům ani nám to nijak nevadilo. Ubytovali jsme se s tím, že se sejdeme následující den dopoledne na protější louce na stopy. No a jak jsme se dohodli - tak se i stalo. Dvouhodinovým výkladem jsem se všem snažila poradit několik svých zkušeností z teorie o stopaření a názornými příklady nezkušeným psovodům vtlouct do hlavy, jak by asi tak základní nácvik stop měl vypadat. Posluchačů bylo dost. Vnímavě naslouchaly i pejskařky ze ZKO Zlonice - které byly Věrkou pozvané na náš víkendový výjezd.
Odpoledne jsme se vypravili na asi dvouhodinovou procházku lesem v čele s manželi Liškovi. Smečka se stávala z 22 hafanů v náhubcích a jejich devatenácti užvaněných majitelů. Byla to pastva pro oči..... Obava z procházky s takovou psí tlupou, která se navzájem nezná samozřejmě byla! Vycházka se neobešla bez menších šarvátek, které utužily a adrenalinem naplnily nás i psy. Díky rychlé reakci zodpovědných psovodů se psí hašteření nerozjelo do extrému, a tak sobotní odpolední výšlap dopadl bez "krveprolití" :-D !!! Houbaři se sice zastavovali a křižovali, ale našli se i odvážnější, ti s námi hodili řeč a ujišťovali nás, že budíme opravdový respekt.....MILUJI TYTO PSÍ PROCHÁZKY!!!! :-D
A byl tu večer. Ucabrtaní psi zalehli u svých nebo ve svých chatrčích. My natahali z lesa dřevo, založili oheň a rozpálili gril. Každý přidal ruku k dílu a za pár minut jsme měli mastné pusy od propečené grilované krkovičky nebo kuřecích prsíček, které naložila a pro nás připravila Markéta - moc děkuji!!! Zapíjelo se vínečkem či pivkem, hráli se "inteligentní hry" jak to bývá, a tak není divu, že jsme vydrželi sedět u praskajícího hřejivého dřeva dlouho po půlnoci.
Na neděli jsme naplánovali celodenní pěší výlet k Temelínu. Vyrazili jsme sice v menším počtu o to s dravější zvěří. Přidali se k nám Dan se Silvou a jejich zabijáčtí IPO knírači, kteří se na nás přijeli podívat. Vycházka začínala po loukách okolo přehrady a tam směr vesnice Litoradlice. Psi lítali a zkoušeli na sobě co kdo psychicky vydrží. Občas po sobě hodili okem a pustili se do sebe, ale vždy se vše ukočírovalo. Došli jsme do vesničky, pak k lesu. V plánu byla jaderná elektrárna, ale mnozí tento cíl sabotovali, a tak jsme cestu odklonili a vstoupili do voňavého lesa a vraceli se jím zpět k již prošlé vesnici. Tato údajná lesní zkratka se nám však nějak zvrtla. Místo, abychom si cestu zkrátili začali jsme se točit mechovými cestičkami stále dokola. Motali se a motali, lezli po stráních a roklích nahoru a dolu, prodírali se urvaní houštinami, ale stále vysmátí. Byla to opravdu bezva zkratka! Místo jednoho kilometru po silnici, čtyry kilometry lesem......nebylo proto divu, že když jsme se konečně vymotali a ocitli se ve vesnici, kterou jsme před dvěma hodinami opustili, několik slabých jedinců odpadlo a vracelo se do kempu. Ta silnější skupina i se mnou se rozhodla jít na pivko do následující vesnice údajně vzdálené "pouhých" čtyř kilometrů: NO JASNĚĚĚ - TO DÁME !!! dušovali se všichni! za psy jsme rozhodli..... Vyrazili jsme po krásné asfaltce, kudy projelo auto jednou za půl hodiny. Cesta byla báječná a po čtyrech kilometrech se v dáli objevovala cedule, která předzvěstovala název našeho cílového bodu. Všichni jsme se opravdově těšili, že jsme dorazili. Kilometry přidané k předchozí tůře stačily. Už jsme se viděli u orosených sklenic s pivkem a nějakým dlabancem na talíři. Přidali jsme do kroku. Jaké však bylo zděšení, překvapení a zklamání zároveň, když na ceduli nestál název, který jsme očekávali. Náš cíl cesty byl ještě dva kilometry v nedohlednu.....autem je to co by kamenem dohodil, pěšky svěží chůzí pár minut, ale pro ušlé, unavené, hladové poutníky jako jsme byli my - zdolání nepředstavitelné!!! Se sebráním posledních sil jsme našlápli další kroky a už né tak svěží chůzí se vydali dál. Určitě každému z nás proběhla hlavou myšlenka, že to byla pěkná pitomost jít na pííívo. Hlavně náš Karlík měl procházky očividně plné zuby :-D Nikdo nemluvil, humor přešel, jen se soustředilo, aby se došlo !!!!! U cílové tabule s nápisem PURKAREC ( pro někoho Puškvorec ) jsme se vyfotili a všichni se tvářili, jako po zdolání maratonu. V restauračce jsme si objednali vše co nás myšlenkově drželo na cestě, někteří si dali i sladkou tečku v podobě palačinky nebo zmrzlinových pohárů. Cestu zpět bychom už určitě - NEDALI, a tak jsme se škemravým prosíkem volali SOS do tábora, těm co se od nás před třemi hodinami oddělili, aby si pro nás přijeli. Do dvou aut se rádo vecpalo sedm psovodů a devět psů :-D - VĚRUŠKO a EVIČKO DĚKUJEME - ZACHRÁNILY JSTE NÁS !!!! Hlavně Káju, a ani nemusí umývat celý rok nádobí, jak sliboval v jeho největší pěší krizi......
Protože plánovaný Temelín v tomto dnu nevyšel, zajeli jsme se k němu podívat při cestě do Prahy. Byl to fascinující a nezapomenutelný pohled. Ohromné jaderné reaktory chrlící páru na blankytném pozadí - kdo z blízka na vlastní oči neviděl, špatně si představí. Pro mě třešnička na i tak perfektním prodlouženém víkendu.....
VELIKÉ PODĚKOVÁNÍ VĚRCE ZA ORGANIZACI CELÉHO POBYTU !!!!
Foto ZDE