Zajíc polní
Už je to více jak dva měsíce co s námi v domácnosti žije nalezenec z rodu zajíců divokých - mazel Ferda (už dostal jméno). Stal se z něho perfektní mazák :-)...Hopsá po bytě a ničí svými ostrými zoubky vše na co přijde. Největší jeho zálibou je vyskakovat do vyšších míst. Oblíbil si hlavně stoly, kde čumáčkem zkoumá co je zde za novoty. Vyčlenila jsem mu pro jeho turistické průzkumy kuchyň a předsíň. Občas se ale stane, že v nestřeženém okamžiku, rychlostí blesku, proběhne při otevření jakých-kolik dveří okolo nás a pak zkoumá místa neprozkoumaná! Tím po něm vzniká katastrofa bobků včetně přeštípnutí telef.kabelů, okousané hledí u kamery, klávesnice a myš u počítače vzaly již také za své a čudlíky u TV ovladače už také nejsou - je to prostě šikulka.
Po rodinné dohodě jsme usoudili, že takhle by to dál nešlo. Proto jsme si dohodli návštěvu u známého, který zajíce chová a byl již od prvopočátku co jsme Ferdu našli ochoten se ho ujmout. Ušáka jsem naložila do přepravky a zazvonili u domku se zahradou, kde byli ve velice pěkných a čistých kotcích ustájeni další ušatci. Majitel nám velice ochotně ukazoval své svěřence, kteří oproti mému mazlíkovi byli divocí a vážili i měřili ve stejném věku měsíců ještě jednou tolik co můj ušák. Připadali mi proti mému jak bodyguárdi. Bylo nám vysvětleno, že je to tím, že náš Ferda a všichni zajíci odchovaní na umělé stravě mléka TATRA či jiné značce jsou prostě takzvaně podtrženi přísunem mateřského mléka a tím jsou hubení s protáhlími hlavami a dlouhými nohy. Jeho mladí zajíčci byli již krmeni svou matkou, a proto byli jako hromotluci. Při představě, že se Ferda dostane do jejich spárů, mně polilo horko, neboť by ho během dvou minut museli utlouct... Nepomohlo ani vysvětlování a přesvědčování milého a jistě dobře informovaného chovatele, že našemu zajuchovi nehrozí od jeho otesánků žádná újma na zdraví. Zajíci pana chovatele jsou krmeni jen granulemi, vločkami a vodou. Můj Ferda granule nezná. Krmím ho převážně listy pampelišek, jetelem, tvrdým chlebem, jablky a různými natěmi z mrkve, rajčete, ředkviček a podobně. I toto mě napomohlo v rozhodnutí a Ferdu jsem naložila zpět do přepravky a rozhodla se, že ho nejprve naučím požírat i granule, aby přechod od nás k chovateli pro něho nebyl takovým skokem ve všech směrech. Asi jsem neudělala dobře, stejně jako při tom, že jsem před více jak dvěma měsíci zajíčka vzala přírodě, ale srdce mi říkalo něco jiného než hlava.
Jaké bylo překvapení zbytku rodiny, když jsme se s Ferdou ocitli opět na prahu našeho domova :-)...mladší syn byl velice nadšený, starší už méně (jeho je ta kamera). Ferda vypadal po vypuštění do své klece velice spokojený a ihned začal okusovat svoje seno a potravu na kterou je naučený. Byl to pro něho zase jeden z několika turistických výletů na které je zvyklý.
Cestou na zpět jsem uronila mnoho šťastných slz, že se vracíme s Ferdou domu. Manžel už tak zdílný nebyl. Avšak těžké bude loučení s ušákem, které určitě jednou přijde. Ale vím, že toto nesmím oddalovat, neboť zde nejde o mě, ale o ZAJÍCE POLNÍHO, který ať se mi to líbí či ne, zůstává stále divokým zvířetem a má právo žít v přírodě a nebo aspoň mezi svými jedinci!!!
FOTO ZDE